Vánoce

byly klidné. Kapr je snězený, většina cukroví taky, dárky rozbalené. Některé návštěvy už odjely, další ještě čekáme. Užíváme si to, že ráno nemusíme brzy vstávat.




Od včera je nemocný Jirka, ode dneška má horečku a hlavně mega-kašel Kája. Kdo bude další :-) ?

Předvánoční

čas trávíme nákupy. Pro někoho, kdo je nemá rád, je to za trest. Mám pocit, že jsme projeli půl republiky. Ale nakoupili jsme všechno, co jsme potřebovali. Jenom máme prázdnou lednici, na další nákup jsme odmítla jet. Ty davy lidí snáším špatně i během celého roku, teď ještě hůř. Takže jsem vyslala pro jídlo (a pití :-) ...) dvojici, která by mohla nakupovat pořád - mít za co :-) . Jsem zvědavá, co přivezou (seznam byl dlouhýýý).

Jonáš marodí. Nic strašného, ale ležet celý den u televize je taková pohoda, že nejspíš bude ještě dlouho předstírat bolest čehokoliv.Sponky ve vlasech má proto, že se nikdo nemá k tomu ho ostříhat.

Výsledek kombinace Hanka-nůžky-chvilka nepozornosti. Stříhat nepotřebovala....vlastní iniciativa.


Ve středu večer jsme se naprosto nečekaně a neplánovaně ocitli na návštěvě. Neuvěřitelně mně to dobilo energii, kterou cítím ještě dneska. Tak snad ještě pár dní vydrží.... A pak dobijeme znova :-) .

Listopad

Nebyl moc čas psát- nebo nebyla chuť. Psát ani přemýšlet.
Někdy mívám pocit, že jsem divákem svého vlastního života. Nemůžu nic ovlivnit, jen se dívat......

Anetka s Lukáškem nastoupili přesně 20.11. zpátky do speciální školy. Nakolik šťastné řešení to bude, uvidíme časem. Zatím se jim tam líbí. Aspoň tak. V učení půjdou pomalu až tam, kam budou jejich síly stačit. Co se nelepší ani trošku (ve světlých chvilkách jsem schopná přiznat že je to spíš horší) je jejich samostatnost, schopnost přemýšlet, něco vymyslet - cokoliv..... V květnu byli oba na škole v přírodě, nedávno učitelka přiznala, že letos by je nevzala. Chápu jí. A možná jsem i ráda, že to není jen můj pocit. Ale pořád věřím, že se to zlepší. I když počítat s tím nemůžu. Rozhodně ne teď, kdy jsou ve speciální škole, ve speciální třídě..... Asi holt speciální děti doma máme :-) .

Soud na konci listopadu dopadl tak nějak - nijak . Odročeno na konec února. Možná je to jen dobře.

Posledního listopadu jsme dojeli pár kilometrů na sraz pěstounů - tentokrát Vysočiny. 
Dětem se líbilo divadlo, výtvarná dílna, diskotéka i řízky :-)  








A domů přišli čerti.... nejvíc se bála Hanička  - dobře ví proč.... :-)




Venku je tak, že se mi nechce se moc rozepisovat..... nemám ráda sníh..... Já vím, budou vánoce a tak....ale stejně, no.