Vánoce

byly klidné. Kapr je snězený, většina cukroví taky, dárky rozbalené. Některé návštěvy už odjely, další ještě čekáme. Užíváme si to, že ráno nemusíme brzy vstávat.




Od včera je nemocný Jirka, ode dneška má horečku a hlavně mega-kašel Kája. Kdo bude další :-) ?

Předvánoční

čas trávíme nákupy. Pro někoho, kdo je nemá rád, je to za trest. Mám pocit, že jsme projeli půl republiky. Ale nakoupili jsme všechno, co jsme potřebovali. Jenom máme prázdnou lednici, na další nákup jsme odmítla jet. Ty davy lidí snáším špatně i během celého roku, teď ještě hůř. Takže jsem vyslala pro jídlo (a pití :-) ...) dvojici, která by mohla nakupovat pořád - mít za co :-) . Jsem zvědavá, co přivezou (seznam byl dlouhýýý).

Jonáš marodí. Nic strašného, ale ležet celý den u televize je taková pohoda, že nejspíš bude ještě dlouho předstírat bolest čehokoliv.Sponky ve vlasech má proto, že se nikdo nemá k tomu ho ostříhat.

Výsledek kombinace Hanka-nůžky-chvilka nepozornosti. Stříhat nepotřebovala....vlastní iniciativa.


Ve středu večer jsme se naprosto nečekaně a neplánovaně ocitli na návštěvě. Neuvěřitelně mně to dobilo energii, kterou cítím ještě dneska. Tak snad ještě pár dní vydrží.... A pak dobijeme znova :-) .

Listopad

Nebyl moc čas psát- nebo nebyla chuť. Psát ani přemýšlet.
Někdy mívám pocit, že jsem divákem svého vlastního života. Nemůžu nic ovlivnit, jen se dívat......

Anetka s Lukáškem nastoupili přesně 20.11. zpátky do speciální školy. Nakolik šťastné řešení to bude, uvidíme časem. Zatím se jim tam líbí. Aspoň tak. V učení půjdou pomalu až tam, kam budou jejich síly stačit. Co se nelepší ani trošku (ve světlých chvilkách jsem schopná přiznat že je to spíš horší) je jejich samostatnost, schopnost přemýšlet, něco vymyslet - cokoliv..... V květnu byli oba na škole v přírodě, nedávno učitelka přiznala, že letos by je nevzala. Chápu jí. A možná jsem i ráda, že to není jen můj pocit. Ale pořád věřím, že se to zlepší. I když počítat s tím nemůžu. Rozhodně ne teď, kdy jsou ve speciální škole, ve speciální třídě..... Asi holt speciální děti doma máme :-) .

Soud na konci listopadu dopadl tak nějak - nijak . Odročeno na konec února. Možná je to jen dobře.

Posledního listopadu jsme dojeli pár kilometrů na sraz pěstounů - tentokrát Vysočiny. 
Dětem se líbilo divadlo, výtvarná dílna, diskotéka i řízky :-)  








A domů přišli čerti.... nejvíc se bála Hanička  - dobře ví proč.... :-)




Venku je tak, že se mi nechce se moc rozepisovat..... nemám ráda sníh..... Já vím, budou vánoce a tak....ale stejně, no.



Křižovatka

Stojím na ní spolu s dvojčaty. Tak kudy??

Školní úspěchy je míjí velkým obloukem. Nemůžou za to, některé věci mají jinak. To ale neznamená, že to nijak nevnímají a neprožívají. Každý někdy potřebuje zažít aspoň chvilkový pocit úspěchu, štěstí... Tak doma chválíme a přeháníme. Jen v poslední době ubývá příležitostí. Něco se stalo špatně.....

Přesně před rokem jsme řešili (skoro) totéž. Ve škole nic moc. Učení nebyl problém, spíš ty záležitosti okolo. Nechat tam děti, aby si zvykly? Nebo je dát jinam? Kam? Nebylo to jednoduché. Co odborník, to názor. Nakonec jsme to řešili po svém (jako všechno ostatní). A teď se nám to vrací....asi to nebylo to nejlepší rozhodnutí. Takže znovu..... musím věřit, že další cesta bude ta správná.

Lepší

počasí - a hned je líp i tak nějak celkově. No, všude mokro jak taje sníh, kaluže, bláto....ale nemrzne!

Anetka včera nepochopila domácí úkol , ale aspoň jí napadlo mi ho neukázat :-) (nebo prostě možná jenom zapomněla)..... Napsat slova obsahující slabiku "TE" ... na začátku slova, uprostřed,na konci-bylo to jedno.... Prostě NE! Ale jo...napsala TETA  (z dalších slov PAMPELIŠKA, SEDMIKRÁSKA, atd.)  Asi se už taky těší na jaro... Věnovaly jsme tomu dnešních 20 minut čistého času.
- na druhý řádek měla napsat slova obsahující slabiku MŮ ... to jsme radši už ani nezkoušely.

Problémy jsem dneškem začala řešit trošku aktivněji  ..... Uvidíme k čemu to povede (a ono to k něčemu vést prostě musí !!!!! ) .

Je pro mě důležité mít někoho, kdo mě podpoří...kdo mě pochopí, poradí. Kdo si možná myslí, že dělám věci blbě, ale nesoudí mě. Ať už je to "z očí do očí" nebo "po drátě" . 

Hlásit se

ve škole znamená vědět správnou odpověď. Aspoň já jsem to tak vždycky vnímala. Evidentně některé z našich dětí to mají jinak a tenhle princip nechápou.
Dneska další půlhodinová přednáška na tohle téma... i s názornou ukázkou.
Obávám se, že zbytečná (stejně jako ty předchozí). Zajímalo by mě, co na to učitelka.......

Dneska jsem našla můj sešit českého jazyka s diktáty. Třída 8.A. :-)
Pobavila jsem se spolu s dětma. I pětka tam byla.....jejich radost byla veliká.

Dneska

ráno si Anetka při odchodu do školy obula Jonáše boty.... co na tom, že jsou o 5 čísel větší. Chvíli si hrála s tkaničkama, zavázet je neumí. Asi jsem na ní koukala hooodně blbě, protože si přestala hrát a koukaly jsme chvíli jedna na druhou.
                 "Any, to jsou tvoje boty??? "
                 .... ticho......
               "Nejsou ti velký ??"
                ..................."no, jo"
               "Tak si, prosím, vezmi svoje, jo?"
               ........................"hmmmmm"
Přezula se a jelo se. Jenom já jsem přemýšlela, proč si osmiletá holčička bere tak velký boty......
Proč takových chvil je teď spoustu, daleko víc, než dřív.

Zima

chodí každým rokem dřív a dřív..... zvlášť od doby,  co bydlím ve vyšší nadmořské výšce :-) .
Děti mají radost, aspoň někdo. Doufám, že sníh, který napadne na konci října, nemá šanci vydržet. I když teplota se zdatně drží pár stupínků pod nulou. V sobotu jsem byla ráda, že jsme se ze Setkání pěstounů doklouzali domů, po cestě jsme potkávaly až moc aut zapadlých kolem silnice....

Přemýšlím, jestli se u nás děje něco, co by stálo za napsání. V naší rodině se pořád něco děje, jen to už asi tak moc nevnímáme a přijde nám to normální.

Hanička po páteční návštěvě psychiatry bere patero druhů léků. Bránila jsem se dlouho, ale ona je tak nějak "lepší". Teda lepší je už 2 týdny, tak bych to nerada něčím pokazila. Upřímně, mně se i ulevilo po změření jejího IQ (proklatě nízko, ale aspoň víme......).
Bohužel posledních pár dnů (týdnů?) reaguje pohotověji něž dvojčata. Škola jim dává zabrat. Je mi jich líto a nevím jak jim pomoct. Budeme to muset nějak řešit. Asi brzy. Anetka viditelně trpí víc -nebo to aspoň dává víc najevo. Ale ani Luky není v pohodě. Dneska jsme se to snažily nějak rozebrat, ale oni jsou fakt totálně MIMO. Vadí jim věci, které ale škola nevyřeší. A obávám se, že to není ani v mých silách. Kudy z toho ven........

Ve středu návštěva zubaře všech dětí najednou, zabraly jsme celou čekárnu. Ale kazů malinko(jeden), tak jsme tam dlouho nezdržovaly.

V pátek jsme dělaly draky, dneska sněhuláky a jiné příšery ze sněhu . Bohužel nevyfoceno, ale jestli neroztajou, bude napraveno :-) . Jakože doufám, že roztajou . Já ten sníh prostě nemám ráda.

Dopisuju další seminárku, bohužel očíslovat stránky ve Wordu 2010 (tak, jak mají být) je pro mě nadlidský úkol. Já je tam snad dopíšu propiskou.....

Posun času jsme zvládli bez mrknutí oka. Ráno jsme mohli dýl ležet a večer šly děti spát kolem osmý... Ještě přeřídit hodiny, zatím odečítáme.


Podzimní

počasí mě letos začalo vadit o něco dřív než předchozí roky. Nemám radost z padajícího listí, ranního škrábání předního skla auta, nabalováním dětí (zmrzlých víc než já), z bláta po celé chodbě..... a mohla bych asi ještě dlouho pokračovat. A to bylo celý týden poměrně slušné počasí, žádný vytrvalý déšť ani podobné příšernosti.
 Nebo možná moje nálada nesouvisí s ročním obdobím.....

V týdnu škola (moje i dětí), kroužky, domácí úkoly (jenom dětí). Mám pocit, že víc nestíháme.
Pondělí- s paní psycholžkou jsme probraly problémy dětí a daly dohromady termíny k jejich řešení
Úterý - schůzka s rodiči dětí (pro Ivu - s bio :-)))   ... )
Čtvrtek - Veronika očkování (fakt se na něj těšila, nemusela na poslední 2 hodiny do školy)
Pátek - celý den jsme byla ve škole, začínám mít pocit, že si zvykám! 
Sobota - strávená v lese - tolik hub jsme už dlouho nenašli.

Za celý týden jsem nevytáhla ani foťák.... třeba bych ten podzim viděla jinak.

Neděle

je od slova nedělat. Co taky dělat,když od rána lilo jako z konve.
Dopoledne si sice děti vyráběly dráčky (když už je ten podzim, že).


Odpoledne velké NIC. A jak jsme si ho užili. Jirka ne, ten pracoval :-) . Když se někomu v neděli chce.....
Konečně jsem se dostala k tomu, aby skoukla Ententýky . Všechny čtyři dosud odvysílané díly. Na většinu seriálů nekoukám, vlastně sleduju jen jeden. Ententýky fakt dobrý :-) . Koukaly jsme s holkama, některé hlášky nemají chybu. Celkově se v některých postavách vidím - zvlášť dvě jakoby mi z oka vypadly (trošku schozofrenní, vím). Těším se na další díl.

Zítra jedeme s Haničkou k psycholožce. A protože nemám žádná očekávání, nečekám žádnou radu, tak nebude žádné zklamání :-) .Může být jen příjemné překvapení.


Sobotní

setkání pěstounských i "normálních" rodin :-) od ANR o.s.
Využili jsme pozvání a moc se nám tam líbilo. Děti tancovali, pojídali sladkosti i slanosti, žebraly o colu i "Duhu" ( Kája slovo skitls nepoužívá - Prostě NADOJ DUHU :-) ...) . Počasí pořadatelky objednaly výborné! Doufáme, že tohle setkání nebylo poslední....





Jonáš s Karolínkou večer odjeli spát k babičce. 

Včerejší

opakování matematiky přineslo ovoce.
Dneska  Anetka za 2, Lukáš za 1 , šikulky! Vím, že mají dny lepší a dny horší. Doufám, že těch dobrých bude líp. Potřebujeme je. Všichni.

Hanka opět posr... až za ušima. Buď to dělá naschvál, nebo tomu prostě nerozumím. Tenhle její nešvar trvá už pár měsíců, četnost se stupňuje. Teď už si nedojde na záchod nikdy. Říkám si, že horší už to být nemůže. Vlastně jo, začala to dělat i ve školce. Že bysme její šesté narozeniny oslavili nákupem  Pampersek? 
Kdyby na záchod nechodila nikdy, možná by se to dalo pochopit (respektovat těžko). Ale začala to dělat asi před půl rokem. A mě už nebaví denně uklízet koupelnu , dětský pokoj i chodbu. Jo, tam všude jsou  h---- . Mrzí mě, že neznám důvod a nevím co s tím....
Mám vztek na ní (vím, že zbytečně a třeba jí křivdím) i  na sebe....

Zítra už stáhnu nějaké fotky, slibuju!

Tak mi to nedá...

... a dopíšu konec předchozího článku :-) .

Napsala jsem, jak to u nás vypadalo. A jak to máme se školou teď?

Ráno se vypravuje sedm dětí místo pěti. Je to trošku znát.... ne moc, ale je. Hlavně Anetce se nechce, takže je pomalejší než obvykle. V rychlosti se snídá ( stylem - máš na to 20 minut). Pomalejší mají holt menší porce. Dopoledne ve škole - dokážu si dvojčata představit (po včerejším rozhovoru s učitelkou ještě líp). Koukají kolem sebe, občas něco napíšou (většinou špatně), svačinu občas sní (možná jim to někdo připomene?). Kolem poledne jsou slušně pod obraz (fandím jim, někdy to bývá už dávno před hodinou oběda). Oběd s družinou většinou zvládnou bez problémů (= dojdou tam, nají se, dojdou zpátky). Lukáš je schopný si potom s ostatními hrát, Anetka postává, drží se vychovatelky, usmívá se a mlčí :-) . Pohled pro bohy... (včera jsem ji pozorovala z okna při rozhovoru s učitelkou dobrou půlhodinu). Přesto tvrdí, že se jí tam líbí. Jak moc odvázaná je z toho vychovatelka zjišťovat nehodlám.
Kolem třetí je odvážím domů, už dávno nezjišťuju domácí úkoly v autě (zbytečné), občas si někdo vzpomene i co měli na oběd. Po svačině jsou v plánu úkoly.... je zajímavé, jak stejný úkol zabere různě dlouhou dobu. Jonáš je ochotný mu věnovat maximálně 5 minut i s cestou do pokoje a mým podpisem :-) .
Někdo si ho ale dokáže vychutnávat pomalu do večeře...... Dneska jsme končili v 18 hodin.
Nedivím se, že to děti nebaví. Taky bych byla otrávená.
Mmch.  druháci se učí druhy vět. Anetka nevysloví slovo rozkazovací ani oznamovací. Takže mlčí......
Doma jsme to vyřešili čtyřmi kartičkami a stačí mi, když mi ukáže na správnou (R,T,O,P). Zjistila jsem, že přesně ví, která věta je která! Jestli to bude stačit ve škole, nevím. Těžko.

Jonáš:
Ráno vstane, sedne k pc nebo televizi. To podle toho, co na něj zbyde. Nasype kuličky, zalije mlékem a víc neřeší. Dokud mu někdo důrazně několikrát neřekne, že do školy v pyžamu nepůjde. Když už ho to začne moc otravovat, přesune se do pokoje, kde se částečně oblíkne a jde dolů. Několikrát se vrací pro zbytky oblečení, pro aktovku, plavání..... Svačinu mu někdo šoupne do aktovky, protože v tu chvíli to je věc naprosto nepodstatná. Do auta chodí poslední (někdo být poslední musí....).
Ve škole nic moc neřeší. Většinou udělá to, co se po něm chce ( = úkol splní podle svého vlastního momentálního uvážení ). Kreativitě se meze nekladou. Díky za tuhle učitelku! Oběd, družina.... Odpoledne odhodí aktovku mezi dveřma, úkoly dělá asi až když o ní náhodou zakopne. Takže někdy i kolem osmé... vzhledem k jeho času, který věnuje školním povinnostem doma, je mi to úplně jedno. Tak si říkám, že můžu být ráda, že úkoly vůbec udělá. Spát jde .... tak různě. Většinou mezi devátou, desátou už ho tady nikde neslyším - tzn, že spí, jinak bych ho stoprocentně slyšela :-) .
Odpoledne má kroužky, dneska přijel ze školního klubu až kolem půl šesté.... žádný stres, prostě pohoda, kterou by měly děti zažívat skoro povinně. Přijde mi to normální a přirozené. Ještě že máme doma i jiné děti, které mě nenechají žít v naivní představě, že to normální JE. Ne, není. Je třeba si toho vážit.

První pětky

........... přinesly děti dneska. Z matematiky. Upřímně, když jsem to viděla, můžeme být rádi, že číslicí PĚT známkovací stupnice končí. Máme zase co procvičovat.
... Jen mi není úplně jasné KDY ! O družinu bych je nerada obrala (jejich jediné pozitivum na školní docházce), odpoledne z posledních sil udělají úkoly.... tak jedině víkendy, které zatím trávíme venku a užíváme si to. Víme, že za chvíli bude taková zima, že se nám nebude chtít vytáhnout paty z baráku.
Není dne, kdy by hlavně Anetka nelitovala, že loňská domácí škola skončila. Ale litujeme i my ostatní.... včetně mě (já možná nejvíc).

 Včera jsme se s jejich třídní učitelkou domluvily, že necháme zdiagnostikovat Anetky problémy, ať to máme na papíře a můžeme s tím pracovat. Cítíme, že něco udělat musíme. Zatím nevíme úplně přesně co, tak začneme tady. Používám množné číslo, protože se naprosto shodneme.

 Krátká nostalgická vsuvka z doby celkem nedávné  :-)  :

Ráno odvezu do školy a školky jen 5 dětí, dvojčata se v klidu nasnídají. Času máme všichni dost. Kolem půl deváté začneme s učenímNěkdo chce radši první psát, někdo počítat. Jeden na papír, druhý na počítači. Ocením, když se děti domluví spolu samy a zbytečně nezasahuju. Sedíme spolu u jednoho stolu. Svačíme, když máme hlad. Pijeme, když máme žízeň. Nikdo nekřičí, nerozčiluje se. Nikdo nikoho neruší. Čtení propojujeme s kreslením, prvkouku probíráme klidně s matematikou. Učíme se z dětských encyklopedií a malovat semafory jdeme do města na křižovatku. Nejpozději v poledne končíme (oběd jsme uvařili někdy během dopoledne). Pak si každý dělá co chce. Neodpočívá nikdo, protože nemá od čeho! Celé dopoledne byla vlastně hra. Teď už jen hlídáme hodiny, aby jsme dovezli domů ostatní děti a hra nabrala jiný směr.

            Bylo to pěkné........
                                        ........... ale  letos je všechno jinak.

A ani nemám chuť popisovat realitu..... tak příště.

Poslední

zářijový víkend. Vyšel parádně. Počasí tak akorát, déšť vyšel přesně na noc.

Sobotní výlet na radostínské rašeliniště byl vyjímečný z několika důvodů. Nijak zvlášť plánovaný. O to hezčí... Večer jsme měli špinavé boty, bolavé nohy a někdo i o čem přemýšlet.

Nějaká fotka možná bude. Ale jistá si nejsem.... fotil převážně Jonáš :-) .




Nedělní návštěva u budoucích pěstounů. Snad tedy projdou přípravou, která jim začíná příští týden. Jsou to fajn lidi, přála bych jim to (kdo chce kam ... :-) ...) . Trošku jsme s Jirkou vzpomínali, jaké pocity jsme měli tenkrát my. Nejspíš to byla stejná směs strachu, obav, vzrušení .... a těšení se.Snad jsme od nich trošku obav odvezli, vždyť se není čeho bát.
Od "naší" přípravy uteklo 2.5 roku. Přijde mi to tak strašně dávno.....

Všední dny

jsou si hodně podobné. Proto je těžké vzpomenout si, co který den.... možná by stačilo si vzpomenout aspoň CO se stalo a nestalo... :-)

Ve škole žádná velká změna, na první říjnový den mám naplánované stkání s třídní učitelkou.

V pátek tu byl s námi děda - cyklista :-) . Jonášovi se výlet s ním líbil.

Navečer měli ještě děti první taneční trénink v letošním školním roce. Letos se k Anetce a Káje přidal i Jonáš (uvidíme jestli ho to bude bavit, ale sám chtěl......).

Uvědomění si, jak moc dokáže pomoct setkání s lidmi, kteří nám rozumí, kteří jsou opravdu s námi a ne "jen" vedle nás.... Jak moc to může znamenat.

Foto dodám.....

Pondělí

Dneska zůstal doma Jonáš se Zuzkou.
Zuzka od pátku zvracela, naposledy včera. tak dneska chtěla odpočívat, do školy se prý necítí :-) .
Jonáš má slušnou rýmu, možná i teplotu a navíc ve škole tři hodiny plavání. Tak jsme četli, hráli, koukali na televizi a hlavně povídali (= on povídá, já poslouchám :-) ) . A pak že jsou holky víc ukecaný :-) Jak který.....
Zajímavá debata na téma: Proč si nemůžu dělat co chci :-) . Do určité chvíle je to jasný, pak člověk trošku znejistí a nakonec si položí sám sobě otázku jestli to dítě nemá tak trošku pravdu.Jestli po něm nechceme moc zbytečných věcí, bez kterých by se klidně obešlo....jestli neprudíme tak trošku víc, než je nutné....

(napsáno 24.9.)

Už tři

týdny chodí děti do školy.
 A samozřejmě dvě nejmladší do školky, ale ty se těší, neřešíme tam (zatím) žádné problémy, takže se tém momentálně nezabýváme.Ten čas teprve přijde....
Ale zpátky ke škole:
Lukáš vypadá, že se trošku probral. Píše slušně (za cenu odpoledního opakování písanky), počítání je horší. Překvapilo mě, že sám od sebe přijde, abych mu dala víc příkladů. U psaní ta dvě odpoledne jsou strašně znát, tady to pomůže taky. Překvapilo mě, že si to sám uvědomuje. Čtení nezapomněl :-) . Co nezvládá (ani Anetka ne), jsou takové ty praktické věci (Mám mokré boty, co udělám? Vezmu jiné, nebo to minimálně někomu řeknu. Ne, on si vezmě ty mokré....nepřemýšlí nad tím. )
Ráda bych měla recept na to, jak přinutit dítě přemýšlet.
Anetka je na tom hůř. Nejde jí ani psaní, ani počítání. Čtení taky moc ne. Přestává mluvit a stahuje se do sebe. Do školy nechce, prý se jí tam nelíbí. Navíc jí nějaká dobrá duše ve škole říká, že není naše.... je i není. A ona to dobře ví. Tak jsme to probrali s dětmi znovu se závěrem, že stejně patříme k sobě všichni a názor někoho dalšího nám může být ukradený (i když nás mrzet může).

Ostatní chodí do školy za zábavou :-) . Popovídat s kamarády, zahrát si v družině a občas se i něco naučit. Ale ani u Jonáše, ani u holek to nejspíš není priorita a hlavní náplň školní docházky. Přeju jim to. Mají to jednodušší.

Začínají nemoce. Někdo má rýmu jako trám (Jonáš), někdo zvrací (Zuzka). Zatím to není nic hrozného. Ale je čas nakoupit zásoby Olynthů, tymiánu a papírových kapesníků.

Ve čtvrtek ráno jsem přišla k zamrzlému autu. Nepříjemné překvapení. Škrabku někde doma máme, pohledáme :-). Zatím Billa karta posloužila výborně. Skoro denně topíme.

V pátek nastal trošku krizový scénář. Veronika odjížděla se školou na dva dny do Prahy, já jsem jela na celý den do školy, marodi zůstaly doma. Zvládli jsme to všichni výborně.
 Jen jestli já jsem se nepřecenila se školou. První seminárka je napsaná jen zhruba a už je tu zadání další, tentokrát na patnáct stránek. Ještěže téma mi není až tak vzdálené - Domácí vzdělávání :-) . Neznám názor profesorky na tenhle způsob výuky, nerada bych se dostala do kontroverze.

V sobotu proběhla první oficiální přípravná schůzka k založení sdružení. Uvidíme jak to bude pokračovat.

V neděli dopoledne cvičák s Bony, odpoledne les, houby, děti, psi...... a večer jsem zjistila že dvojčata neudělala domácí úkol. Lukáš ho dopsal, Anetka ne........ po třech pokusech jsem to vzdala.

Není čas (ani chuť) psát každý den. Ale jednou za týden je - pro někoho tak sklerotického - málo. Zkusím aspoň po 3-4 dnech něco málo .......

(napsáno 23.9.)

Víkend

za námi.

V sobotu dopoledne měla tanční skupina valnou hromadu. Nové informace vcelku žádné nejsou (možná je to dobře, vloni fungovali výborně). Jenom jsem nalomená, jestli tam Anetku přece jen nedat. Ve škole toho má plný kecky, nemohla by jet na 2-3 soutěže, ale tréninky jí bavily....

Odpoledne přijela babička, děda, Péťa a Fifinka :-)
Při odpolední procházce jsme našli košík hub. Takže už rostou ...



Návštěvu cvičáku s Bony odkládám celé prázdniny. Ale všechno chce svůj čas a protože poslední dobou se problémy jen hrnou, tak aby jich bylo ještě víc, udělaly jsme si tam výlet. Klasika - já a pes :-) . Ale byly to hodně příjemně strávené 3 hodiny. A třeba se tam i něco naučíme.....Takže za týden půjdeme znovu.
Jen ta únava potom byla docela velká.....



Další čtyři

dny utekly tak rychle, že jsem nestihla ani nic napsat.
Zkusím to shrnout teď (a hlavně si vzpomenout...).

Škola:
Až na dvojčata to děti zvládají slušně....dokonce zatím ráno vstávají bez problémů. Spát chodí - zvlášť někteří- dost pozdě.
Jeden den jsem byla ve škole.... asi v úterý (už začínám tápat :-) ). Anetka i Lukáš jsou "lehce" mimo, nestíhají hlavně psaní - opis, diktát .... matematika taky nic moc. Jediné čtení nezapoměli (paní učitelka neví proč zrovna tohle a já to vím :-))) ). Zatím ještě pořád trvá únava. Kolikrát nezvládnou udělat ani úkoly. Ve škole ví, že to nehrotím a když to nejde, tak to prostě nejde......
Ale Jonáš !! Doteď měl školu za tu nejnudnější záležitost v jeho životě a chtěl tam chodit asi hlavně proto, aby doma náhodou nedostal nějakou práci :-) . Tenhle týden byl k němu do lavice přesunut nový spolužák, který česky mluví jenom hodně málo (Jonáš anglicky vůbec - tak si asi moc nepokecají), aby mu J. pomáhal. A ono to funguje! J. najednou do školy MUSÍ, aby to V. všechno připoměl, vysvětlil, poradil..... Výborná taktika od učitelky. Nevím, jestli jí k tomu vedla nuda Jonáše, nebo vlastní zoufalství, že sama nestíhá :-) Ale je to jedno. Jonášova hláška dneska ráno: "Musím do školy! Sice mě tam nic novýho nenaučí, ale V. by se po mně sháněl." :-) Jsem zvědavá jak dlouho mu to vydrží.

Dva dny lilo jako z konve. I procházky se psem byly zkráceny na nezbytné minimum.
Kája měla hlad a byla jí zima. Co dřív? Najednou to jde taky :-) .

Ve čtvrtek Karolínce zaplomboval zubař přední zub a tři děti prohlédla oční doktorka. Anetka s Lukášem můžou dát nosit na očních to, co doteď, Veronice jsem dávala vyměnit sklo (a až ted jsem si vzpoměla, že jsem brýle nevyzvedla z optiky).

Já se učím ruská slovíčka a s několika výbornými lidmi zvažujeme realizaci jednoho projektu. O tom třeba jindy :-) .

Pár fotek z dnešního rána, místy byla ještě mlha, ale sluničko svítilo.






10.září

Ráno se dětem dobře vstávalo, po víkendu odpočatí.... Jenom Anetce se nechtělo. Ve škole už to dře. Nápadně mi to připomíná situaci před rokem, ale zatím si říkám, že to třeba zvládne. Podvědomě to ale cítím jinak...... Ve škole nestíhá, nejspíš se nesoustředí, nevím. Odpoledne má dodělat to, co ve škole nestihla. Nedodělá to ale ani doma, protože tady to nestihne taky. Dneska nebyla tolik unavená, takže dodělávala resty do 18 hodin. A stejně ne všechny. Bylo vidět, že jí to mrzí, ale vzdát to nechtěla. Spoustu úkolů jsme obrátili v žert, zasmály jsme se u toho....ale stejně víme....Já prostě nechápu co ve škole ty 4-5 hodin dělají !!!! Proč doma to jde líp???

Jonáš si stěžuju na strašnou nudu v hodinách, přestávky prý snáší líp :-).

Lukáš prý DOBRÝ .... víc to nerozebírá. Na dopisování mívá pár věcí, takže celkově asi stíhá.

Chtěla jsem počkat do konce září, ale musím si domluvit schůzku ve škole na někdy dřív.

Nedostatek výtvarné výchovy se podepisuje na Zuzce a Káje, dohánějí to doma.
Papír nemohly asi najít (nabo se spíš nenamáhaly).
Vyzdobily jedna druhou :-) .
Kytičku si obtiskly, aby měly stejnou. Kája nad kotníkem, Zuzka na stehně. 




8.-9.září

Po náročném týdnu nás dostihla únava. Už jenom to, že MUSÍME vstávat brzy, děti MUSÍ dělat úkoly......Dneska se nám nechtělo NIC. Tak jsme si ho užili :-) .
Žádná organizovaná zábava, každý si dělal co chtěl, kdy chtěl a zítra s radostí uklidím drobky z gauče a plné odpadkové koše :-) . Na víkend bylo prostě vyhlášeno volno. Bez rozdílu pro všechny. I to je někdy potřeba....


7.září

První školní den. Ne dětí, ale můj. Po té spoustě let, kdy jsem nemusela čekat na zvuk školního zvonku, abych se mohla napít. Netušila jsem, že volně položený mobil na lavici může někoho tak moc šokovat :-) . Váhala jsem do posledního dne, ale riskla jsem to. Připadala jsem si jak ve filmu Marečku, podejte mi pero :-) .
Jsem asi fakt stará - už se to nezdá jenom mým dětem, ale i mě.
Už na střední škole jsem měla problémy tupě poslouchat a přitakávat s někým jen proto, že je to UČITEL.
Vždycky jsem měla sklony k debatám, diskuzím a pokud jsem měla pocit, že pravda je na mojí straně, byl to vždycky boj. Většinou dost nerovný....pro ten další mě to ale odradilo jen málokdy.
Musím ale přiznat, že dnešní den dopadl skoro přesně podle mých očekávání. Momentálně mám jen daleko intenzivnější pocit, že tohle já nedám.....

Jdu si někam přečíst, co to je filozofická úvaha.....abych věděla, jak má vypadat to, co mám napsat.
Nevím jak....navíc slohová cvičení nebyla nikdy mojí silnou stránkou.
Kam já jsem to vlezla.......

Ale přece se nevzdám, ne? Aspoň ne hned :-) .  Tak jdu shánět učebnice .....


6.září

První půlku dne jsem příjemně strávila v Pardubicích :-) .

Druhá polovina dne taky nebyla špatná.
Školkové holčičky celé odpoledne běhají venku.
U kluků a Anetky ASI vzdávám kroužky. Škola, družina, školní klub ..... a je večer.
Do Pohody můžou jít kdykoliv, dělat tam co chtějí a být tam libovolně dlouho. Značka ideál.
Nevím z čí iniciativy tam dneska udělaly i část domácích úkolů :-) .

Paní učitelka mi prý vzkazuje, že mám dětem opravit včerejší domácí úkoly. Já to tušila ... .

Lukáš dostal jedničku z básničky, kterou neuměl.
Přihlásil se proto, aby věděl, co se stane, když jí nebude umět a učitelka ho vyvolá.
Bez komentáře.



V. a Z. se denně dohadují, kdo bude vozit sousedovic miminko. Zatím se střídají.
Sousedka nás miluje.
Čekám, kdy mě začnou přesvědčovat, že něco tak malého a ubrečeného by se nám doma taky hodilo.
Čekám, kdy je budu muset přesvědčovat, že fakt nehodilo !!


5.září

 Váhám, jestli dvojčatům opravit domácí úkol (= celý přepsat), protože to, co dokázaly napsat nějak nemůžu strávit (a to jsem si myslela, že mě už nic nepřekvapí).  Nebo to risknout a vystavit infarktu ještě učitelku. A byla bych ráda, kdyby zrovna tahle nám dlouho vydržela :-) .

Docela by mě zajímalo jestli mají děti psát úkoly samy nebo jim je mám diktovat (při počtu dětí, které ve škole máme, mě to napadlo asi brzy.........). Nikdy dřív jsem tohle neřešila! Ale dnešek mě dorazil.
Mám to vyfocené, jestli seberu odvahu, fotku možná vložím.

"Trojka" chodí do družiny. Přihlášky tam máme, tak je tam posílám. Zatím nikdo neřekl, že je nepřijímají :-) .

Anetka i Lukáš jsou odpoledne strašně unavení... tak snad je to jen teď na začátku a přejde je to.
V plánu jsme měly dva kroužky, ale nevím, nevím..... do pátku máme na rozmyšlení.Takže času dost :-) .
Škola a družina jim dávají slušně zabrat. Na další organizovanou zábavu by se mi taky mohly vykašlat.
     Zlaté loňské učení doma.

Jonáš není unavený NIKDY !!! Perpetuum mobile v akci..... nechápu to. Na jeho domácí úkoly si pořídím lupu. Malá písmenka zdůvodní tak, že je to rychlejší....no, asi jo. Jenom přečíst se to moc nedá.
Navíc psaní vylepšuje stylem pero-tužka , jedno slovo tak, druhé jinak. Prý to sešitu sluší.....
Taky by si asi první stránka sešitu zasloužila zdokumentování.
Sešity podepisuje : JONÁŠ RYS ZVÍŘE .
Mě jednou stejně raní mrtvice......

Káje se ve školce líbí... víc než jsme čekali! Zatím..... jen to spaní "po o" se jí nelíbí. Ví, že protestovat je ztrátou času a energie. Tohle pochopila brzy.

Na Haničku zatím samá chvála!!!! Nikoho nepokousala a nikomu nesnědla oběd. Šikovná holka :-) .


 

4.září

První den, kdy jsou všechny děti větší část dne pryč. Kdy jsem doma sama. Zatím to jde, máme uklizené prádlo :-) . Zbytek týdne už není tak volný, nudit se asi nebudu.

Odpoledne byly děti (vybraná elita složená s kluků a Anetky :-) ) poprvé ve Školním klubu. Prý hrály hry na počítačí a DOBRÝ. Moc jsem se toho nedozvěděla, ale když dobrý, tak dobrý :-). Jonáš nechtěl ani domů....


Jen ty úkoly jsem nečekala tak brzy! Nechce se mi do nich možná víc než dětem. Zatím ještě jedeme v modu "prázdniny".