... a dopíšu konec předchozího článku :-) .
Napsala jsem, jak to u nás vypadalo. A jak to máme se školou teď?
Ráno se vypravuje sedm dětí místo pěti. Je to trošku znát.... ne moc, ale je. Hlavně Anetce se nechce, takže je pomalejší než obvykle. V rychlosti se snídá ( stylem - máš na to 20 minut). Pomalejší mají holt menší porce. Dopoledne ve škole - dokážu si dvojčata představit (po včerejším rozhovoru s učitelkou ještě líp). Koukají kolem sebe, občas něco napíšou (většinou špatně), svačinu občas sní (možná jim to někdo připomene?). Kolem poledne jsou slušně pod obraz (fandím jim, někdy to bývá už dávno před hodinou oběda). Oběd s družinou většinou zvládnou bez problémů (= dojdou tam, nají se, dojdou zpátky). Lukáš je schopný si potom s ostatními hrát, Anetka postává, drží se vychovatelky, usmívá se a mlčí :-) . Pohled pro bohy... (včera jsem ji pozorovala z okna při rozhovoru s učitelkou dobrou půlhodinu). Přesto tvrdí, že se jí tam líbí. Jak moc odvázaná je z toho vychovatelka zjišťovat nehodlám.
Kolem třetí je odvážím domů, už dávno nezjišťuju domácí úkoly v autě (zbytečné), občas si někdo vzpomene i co měli na oběd. Po svačině jsou v plánu úkoly.... je zajímavé, jak stejný úkol zabere různě dlouhou dobu. Jonáš je ochotný mu věnovat maximálně 5 minut i s cestou do pokoje a mým podpisem :-) .
Někdo si ho ale dokáže vychutnávat pomalu do večeře...... Dneska jsme končili v 18 hodin.
Nedivím se, že to děti nebaví. Taky bych byla otrávená.
Mmch. druháci se učí druhy vět. Anetka nevysloví slovo rozkazovací ani oznamovací. Takže mlčí......
Doma jsme to vyřešili čtyřmi kartičkami a stačí mi, když mi ukáže na správnou (R,T,O,P). Zjistila jsem, že přesně ví, která věta je která! Jestli to bude stačit ve škole, nevím. Těžko.
Jonáš:
Ráno vstane, sedne k pc nebo televizi. To podle toho, co na něj zbyde. Nasype kuličky, zalije mlékem a víc neřeší. Dokud mu někdo důrazně několikrát neřekne, že do školy v pyžamu nepůjde. Když už ho to začne moc otravovat, přesune se do pokoje, kde se částečně oblíkne a jde dolů. Několikrát se vrací pro zbytky oblečení, pro aktovku, plavání..... Svačinu mu někdo šoupne do aktovky, protože v tu chvíli to je věc naprosto nepodstatná. Do auta chodí poslední (někdo být poslední musí....).
Ve škole nic moc neřeší. Většinou udělá to, co se po něm chce ( = úkol splní podle svého vlastního momentálního uvážení ). Kreativitě se meze nekladou. Díky za tuhle učitelku! Oběd, družina.... Odpoledne odhodí aktovku mezi dveřma, úkoly dělá asi až když o ní náhodou zakopne. Takže někdy i kolem osmé... vzhledem k jeho času, který věnuje školním povinnostem doma, je mi to úplně jedno. Tak si říkám, že můžu být ráda, že úkoly vůbec udělá. Spát jde .... tak různě. Většinou mezi devátou, desátou už ho tady nikde neslyším - tzn, že spí, jinak bych ho stoprocentně slyšela :-) .
Odpoledne má kroužky, dneska přijel ze školního klubu až kolem půl šesté.... žádný stres, prostě pohoda, kterou by měly děti zažívat skoro povinně. Přijde mi to normální a přirozené. Ještě že máme doma i jiné děti, které mě nenechají žít v naivní představě, že to normální JE. Ne, není. Je třeba si toho vážit.
Žádné komentáře:
Okomentovat