ráno si Anetka při odchodu do školy obula Jonáše boty.... co na tom, že jsou o 5 čísel větší. Chvíli si hrála s tkaničkama, zavázet je neumí. Asi jsem na ní koukala hooodně blbě, protože si přestala hrát a koukaly jsme chvíli jedna na druhou.
"Any, to jsou tvoje boty??? "
.... ticho......
"Nejsou ti velký ??"
..................."no, jo"
"Tak si, prosím, vezmi svoje, jo?"
........................"hmmmmm"
Přezula se a jelo se. Jenom já jsem přemýšlela, proč si osmiletá holčička bere tak velký boty......
Proč takových chvil je teď spoustu, daleko víc, než dřív.
Žádné komentáře:
Okomentovat