Lepší

počasí - a hned je líp i tak nějak celkově. No, všude mokro jak taje sníh, kaluže, bláto....ale nemrzne!

Anetka včera nepochopila domácí úkol , ale aspoň jí napadlo mi ho neukázat :-) (nebo prostě možná jenom zapomněla)..... Napsat slova obsahující slabiku "TE" ... na začátku slova, uprostřed,na konci-bylo to jedno.... Prostě NE! Ale jo...napsala TETA  (z dalších slov PAMPELIŠKA, SEDMIKRÁSKA, atd.)  Asi se už taky těší na jaro... Věnovaly jsme tomu dnešních 20 minut čistého času.
- na druhý řádek měla napsat slova obsahující slabiku MŮ ... to jsme radši už ani nezkoušely.

Problémy jsem dneškem začala řešit trošku aktivněji  ..... Uvidíme k čemu to povede (a ono to k něčemu vést prostě musí !!!!! ) .

Je pro mě důležité mít někoho, kdo mě podpoří...kdo mě pochopí, poradí. Kdo si možná myslí, že dělám věci blbě, ale nesoudí mě. Ať už je to "z očí do očí" nebo "po drátě" . 

Hlásit se

ve škole znamená vědět správnou odpověď. Aspoň já jsem to tak vždycky vnímala. Evidentně některé z našich dětí to mají jinak a tenhle princip nechápou.
Dneska další půlhodinová přednáška na tohle téma... i s názornou ukázkou.
Obávám se, že zbytečná (stejně jako ty předchozí). Zajímalo by mě, co na to učitelka.......

Dneska jsem našla můj sešit českého jazyka s diktáty. Třída 8.A. :-)
Pobavila jsem se spolu s dětma. I pětka tam byla.....jejich radost byla veliká.

Dneska

ráno si Anetka při odchodu do školy obula Jonáše boty.... co na tom, že jsou o 5 čísel větší. Chvíli si hrála s tkaničkama, zavázet je neumí. Asi jsem na ní koukala hooodně blbě, protože si přestala hrát a koukaly jsme chvíli jedna na druhou.
                 "Any, to jsou tvoje boty??? "
                 .... ticho......
               "Nejsou ti velký ??"
                ..................."no, jo"
               "Tak si, prosím, vezmi svoje, jo?"
               ........................"hmmmmm"
Přezula se a jelo se. Jenom já jsem přemýšlela, proč si osmiletá holčička bere tak velký boty......
Proč takových chvil je teď spoustu, daleko víc, než dřív.

Zima

chodí každým rokem dřív a dřív..... zvlášť od doby,  co bydlím ve vyšší nadmořské výšce :-) .
Děti mají radost, aspoň někdo. Doufám, že sníh, který napadne na konci října, nemá šanci vydržet. I když teplota se zdatně drží pár stupínků pod nulou. V sobotu jsem byla ráda, že jsme se ze Setkání pěstounů doklouzali domů, po cestě jsme potkávaly až moc aut zapadlých kolem silnice....

Přemýšlím, jestli se u nás děje něco, co by stálo za napsání. V naší rodině se pořád něco děje, jen to už asi tak moc nevnímáme a přijde nám to normální.

Hanička po páteční návštěvě psychiatry bere patero druhů léků. Bránila jsem se dlouho, ale ona je tak nějak "lepší". Teda lepší je už 2 týdny, tak bych to nerada něčím pokazila. Upřímně, mně se i ulevilo po změření jejího IQ (proklatě nízko, ale aspoň víme......).
Bohužel posledních pár dnů (týdnů?) reaguje pohotověji něž dvojčata. Škola jim dává zabrat. Je mi jich líto a nevím jak jim pomoct. Budeme to muset nějak řešit. Asi brzy. Anetka viditelně trpí víc -nebo to aspoň dává víc najevo. Ale ani Luky není v pohodě. Dneska jsme se to snažily nějak rozebrat, ale oni jsou fakt totálně MIMO. Vadí jim věci, které ale škola nevyřeší. A obávám se, že to není ani v mých silách. Kudy z toho ven........

Ve středu návštěva zubaře všech dětí najednou, zabraly jsme celou čekárnu. Ale kazů malinko(jeden), tak jsme tam dlouho nezdržovaly.

V pátek jsme dělaly draky, dneska sněhuláky a jiné příšery ze sněhu . Bohužel nevyfoceno, ale jestli neroztajou, bude napraveno :-) . Jakože doufám, že roztajou . Já ten sníh prostě nemám ráda.

Dopisuju další seminárku, bohužel očíslovat stránky ve Wordu 2010 (tak, jak mají být) je pro mě nadlidský úkol. Já je tam snad dopíšu propiskou.....

Posun času jsme zvládli bez mrknutí oka. Ráno jsme mohli dýl ležet a večer šly děti spát kolem osmý... Ještě přeřídit hodiny, zatím odečítáme.


Podzimní

počasí mě letos začalo vadit o něco dřív než předchozí roky. Nemám radost z padajícího listí, ranního škrábání předního skla auta, nabalováním dětí (zmrzlých víc než já), z bláta po celé chodbě..... a mohla bych asi ještě dlouho pokračovat. A to bylo celý týden poměrně slušné počasí, žádný vytrvalý déšť ani podobné příšernosti.
 Nebo možná moje nálada nesouvisí s ročním obdobím.....

V týdnu škola (moje i dětí), kroužky, domácí úkoly (jenom dětí). Mám pocit, že víc nestíháme.
Pondělí- s paní psycholžkou jsme probraly problémy dětí a daly dohromady termíny k jejich řešení
Úterý - schůzka s rodiči dětí (pro Ivu - s bio :-)))   ... )
Čtvrtek - Veronika očkování (fakt se na něj těšila, nemusela na poslední 2 hodiny do školy)
Pátek - celý den jsme byla ve škole, začínám mít pocit, že si zvykám! 
Sobota - strávená v lese - tolik hub jsme už dlouho nenašli.

Za celý týden jsem nevytáhla ani foťák.... třeba bych ten podzim viděla jinak.

Neděle

je od slova nedělat. Co taky dělat,když od rána lilo jako z konve.
Dopoledne si sice děti vyráběly dráčky (když už je ten podzim, že).


Odpoledne velké NIC. A jak jsme si ho užili. Jirka ne, ten pracoval :-) . Když se někomu v neděli chce.....
Konečně jsem se dostala k tomu, aby skoukla Ententýky . Všechny čtyři dosud odvysílané díly. Na většinu seriálů nekoukám, vlastně sleduju jen jeden. Ententýky fakt dobrý :-) . Koukaly jsme s holkama, některé hlášky nemají chybu. Celkově se v některých postavách vidím - zvlášť dvě jakoby mi z oka vypadly (trošku schozofrenní, vím). Těším se na další díl.

Zítra jedeme s Haničkou k psycholožce. A protože nemám žádná očekávání, nečekám žádnou radu, tak nebude žádné zklamání :-) .Může být jen příjemné překvapení.


Sobotní

setkání pěstounských i "normálních" rodin :-) od ANR o.s.
Využili jsme pozvání a moc se nám tam líbilo. Děti tancovali, pojídali sladkosti i slanosti, žebraly o colu i "Duhu" ( Kája slovo skitls nepoužívá - Prostě NADOJ DUHU :-) ...) . Počasí pořadatelky objednaly výborné! Doufáme, že tohle setkání nebylo poslední....





Jonáš s Karolínkou večer odjeli spát k babičce. 

Včerejší

opakování matematiky přineslo ovoce.
Dneska  Anetka za 2, Lukáš za 1 , šikulky! Vím, že mají dny lepší a dny horší. Doufám, že těch dobrých bude líp. Potřebujeme je. Všichni.

Hanka opět posr... až za ušima. Buď to dělá naschvál, nebo tomu prostě nerozumím. Tenhle její nešvar trvá už pár měsíců, četnost se stupňuje. Teď už si nedojde na záchod nikdy. Říkám si, že horší už to být nemůže. Vlastně jo, začala to dělat i ve školce. Že bysme její šesté narozeniny oslavili nákupem  Pampersek? 
Kdyby na záchod nechodila nikdy, možná by se to dalo pochopit (respektovat těžko). Ale začala to dělat asi před půl rokem. A mě už nebaví denně uklízet koupelnu , dětský pokoj i chodbu. Jo, tam všude jsou  h---- . Mrzí mě, že neznám důvod a nevím co s tím....
Mám vztek na ní (vím, že zbytečně a třeba jí křivdím) i  na sebe....

Zítra už stáhnu nějaké fotky, slibuju!

Tak mi to nedá...

... a dopíšu konec předchozího článku :-) .

Napsala jsem, jak to u nás vypadalo. A jak to máme se školou teď?

Ráno se vypravuje sedm dětí místo pěti. Je to trošku znát.... ne moc, ale je. Hlavně Anetce se nechce, takže je pomalejší než obvykle. V rychlosti se snídá ( stylem - máš na to 20 minut). Pomalejší mají holt menší porce. Dopoledne ve škole - dokážu si dvojčata představit (po včerejším rozhovoru s učitelkou ještě líp). Koukají kolem sebe, občas něco napíšou (většinou špatně), svačinu občas sní (možná jim to někdo připomene?). Kolem poledne jsou slušně pod obraz (fandím jim, někdy to bývá už dávno před hodinou oběda). Oběd s družinou většinou zvládnou bez problémů (= dojdou tam, nají se, dojdou zpátky). Lukáš je schopný si potom s ostatními hrát, Anetka postává, drží se vychovatelky, usmívá se a mlčí :-) . Pohled pro bohy... (včera jsem ji pozorovala z okna při rozhovoru s učitelkou dobrou půlhodinu). Přesto tvrdí, že se jí tam líbí. Jak moc odvázaná je z toho vychovatelka zjišťovat nehodlám.
Kolem třetí je odvážím domů, už dávno nezjišťuju domácí úkoly v autě (zbytečné), občas si někdo vzpomene i co měli na oběd. Po svačině jsou v plánu úkoly.... je zajímavé, jak stejný úkol zabere různě dlouhou dobu. Jonáš je ochotný mu věnovat maximálně 5 minut i s cestou do pokoje a mým podpisem :-) .
Někdo si ho ale dokáže vychutnávat pomalu do večeře...... Dneska jsme končili v 18 hodin.
Nedivím se, že to děti nebaví. Taky bych byla otrávená.
Mmch.  druháci se učí druhy vět. Anetka nevysloví slovo rozkazovací ani oznamovací. Takže mlčí......
Doma jsme to vyřešili čtyřmi kartičkami a stačí mi, když mi ukáže na správnou (R,T,O,P). Zjistila jsem, že přesně ví, která věta je která! Jestli to bude stačit ve škole, nevím. Těžko.

Jonáš:
Ráno vstane, sedne k pc nebo televizi. To podle toho, co na něj zbyde. Nasype kuličky, zalije mlékem a víc neřeší. Dokud mu někdo důrazně několikrát neřekne, že do školy v pyžamu nepůjde. Když už ho to začne moc otravovat, přesune se do pokoje, kde se částečně oblíkne a jde dolů. Několikrát se vrací pro zbytky oblečení, pro aktovku, plavání..... Svačinu mu někdo šoupne do aktovky, protože v tu chvíli to je věc naprosto nepodstatná. Do auta chodí poslední (někdo být poslední musí....).
Ve škole nic moc neřeší. Většinou udělá to, co se po něm chce ( = úkol splní podle svého vlastního momentálního uvážení ). Kreativitě se meze nekladou. Díky za tuhle učitelku! Oběd, družina.... Odpoledne odhodí aktovku mezi dveřma, úkoly dělá asi až když o ní náhodou zakopne. Takže někdy i kolem osmé... vzhledem k jeho času, který věnuje školním povinnostem doma, je mi to úplně jedno. Tak si říkám, že můžu být ráda, že úkoly vůbec udělá. Spát jde .... tak různě. Většinou mezi devátou, desátou už ho tady nikde neslyším - tzn, že spí, jinak bych ho stoprocentně slyšela :-) .
Odpoledne má kroužky, dneska přijel ze školního klubu až kolem půl šesté.... žádný stres, prostě pohoda, kterou by měly děti zažívat skoro povinně. Přijde mi to normální a přirozené. Ještě že máme doma i jiné děti, které mě nenechají žít v naivní představě, že to normální JE. Ne, není. Je třeba si toho vážit.

První pětky

........... přinesly děti dneska. Z matematiky. Upřímně, když jsem to viděla, můžeme být rádi, že číslicí PĚT známkovací stupnice končí. Máme zase co procvičovat.
... Jen mi není úplně jasné KDY ! O družinu bych je nerada obrala (jejich jediné pozitivum na školní docházce), odpoledne z posledních sil udělají úkoly.... tak jedině víkendy, které zatím trávíme venku a užíváme si to. Víme, že za chvíli bude taková zima, že se nám nebude chtít vytáhnout paty z baráku.
Není dne, kdy by hlavně Anetka nelitovala, že loňská domácí škola skončila. Ale litujeme i my ostatní.... včetně mě (já možná nejvíc).

 Včera jsme se s jejich třídní učitelkou domluvily, že necháme zdiagnostikovat Anetky problémy, ať to máme na papíře a můžeme s tím pracovat. Cítíme, že něco udělat musíme. Zatím nevíme úplně přesně co, tak začneme tady. Používám množné číslo, protože se naprosto shodneme.

 Krátká nostalgická vsuvka z doby celkem nedávné  :-)  :

Ráno odvezu do školy a školky jen 5 dětí, dvojčata se v klidu nasnídají. Času máme všichni dost. Kolem půl deváté začneme s učenímNěkdo chce radši první psát, někdo počítat. Jeden na papír, druhý na počítači. Ocením, když se děti domluví spolu samy a zbytečně nezasahuju. Sedíme spolu u jednoho stolu. Svačíme, když máme hlad. Pijeme, když máme žízeň. Nikdo nekřičí, nerozčiluje se. Nikdo nikoho neruší. Čtení propojujeme s kreslením, prvkouku probíráme klidně s matematikou. Učíme se z dětských encyklopedií a malovat semafory jdeme do města na křižovatku. Nejpozději v poledne končíme (oběd jsme uvařili někdy během dopoledne). Pak si každý dělá co chce. Neodpočívá nikdo, protože nemá od čeho! Celé dopoledne byla vlastně hra. Teď už jen hlídáme hodiny, aby jsme dovezli domů ostatní děti a hra nabrala jiný směr.

            Bylo to pěkné........
                                        ........... ale  letos je všechno jinak.

A ani nemám chuť popisovat realitu..... tak příště.