První pětky

........... přinesly děti dneska. Z matematiky. Upřímně, když jsem to viděla, můžeme být rádi, že číslicí PĚT známkovací stupnice končí. Máme zase co procvičovat.
... Jen mi není úplně jasné KDY ! O družinu bych je nerada obrala (jejich jediné pozitivum na školní docházce), odpoledne z posledních sil udělají úkoly.... tak jedině víkendy, které zatím trávíme venku a užíváme si to. Víme, že za chvíli bude taková zima, že se nám nebude chtít vytáhnout paty z baráku.
Není dne, kdy by hlavně Anetka nelitovala, že loňská domácí škola skončila. Ale litujeme i my ostatní.... včetně mě (já možná nejvíc).

 Včera jsme se s jejich třídní učitelkou domluvily, že necháme zdiagnostikovat Anetky problémy, ať to máme na papíře a můžeme s tím pracovat. Cítíme, že něco udělat musíme. Zatím nevíme úplně přesně co, tak začneme tady. Používám množné číslo, protože se naprosto shodneme.

 Krátká nostalgická vsuvka z doby celkem nedávné  :-)  :

Ráno odvezu do školy a školky jen 5 dětí, dvojčata se v klidu nasnídají. Času máme všichni dost. Kolem půl deváté začneme s učenímNěkdo chce radši první psát, někdo počítat. Jeden na papír, druhý na počítači. Ocením, když se děti domluví spolu samy a zbytečně nezasahuju. Sedíme spolu u jednoho stolu. Svačíme, když máme hlad. Pijeme, když máme žízeň. Nikdo nekřičí, nerozčiluje se. Nikdo nikoho neruší. Čtení propojujeme s kreslením, prvkouku probíráme klidně s matematikou. Učíme se z dětských encyklopedií a malovat semafory jdeme do města na křižovatku. Nejpozději v poledne končíme (oběd jsme uvařili někdy během dopoledne). Pak si každý dělá co chce. Neodpočívá nikdo, protože nemá od čeho! Celé dopoledne byla vlastně hra. Teď už jen hlídáme hodiny, aby jsme dovezli domů ostatní děti a hra nabrala jiný směr.

            Bylo to pěkné........
                                        ........... ale  letos je všechno jinak.

A ani nemám chuť popisovat realitu..... tak příště.

Žádné komentáře: