31.srpna

 Poslední srpnový (a oficiálně prázdninový) den.
Od rána prší...ne, neprší. Leje jako z konve. Už při prvním ranním pohledu z okna mě napadlo, co ty děti dneska budou dělat. Zbytečně. Většina dětí se umí radovat z maličkostí a bezprostředně  využijí situace, která se nabízí. Naše děti to umí taky. Jsem za to ráda. Kolem domu máme pěkné cestičky z bláta, klacků a cihel. Aby měla voda kudy téct :-). Jen to máme málo z kopce.

 Panenky "chou-chou" měly dneska narozeniny. Děti jim balily dárky, pekli dort a pojídali křupky :-) . Nevím koho to napadlo, každopádně mají co uklízet.

  Dopoledne jsme dokoupili tužky, pantofle a další asi tisíc věcí (za ještě větší množství peněz), které děti budou brzy zase potřebovat.  Stejně všechno nemáme. Ani se o to nepokouším. Během září času dost :-) .

Foťák jsem dneska nevyndala ..... V dalších dnech napravím. 

30.srpna


Dnešní schůzka s maminkou dětí proběhla bez problémů.
Možná si zvykají, třeba jim svědčí ta menší míra pozornosti....
Každopádně jak moc se jim tam nechtělo, tak rychle na na "zapomněly". Doufám.

K večeři jsme opekli buřty a když maloši zalezli k televizi, zahrály jsme si s holkama žolíky.
Příjemný večer......



Naprosto vyjímečně (a na dlouhou dobu asi naposled) jsem na fotkách i já.
Tak to vypadá, když mají foťák v rukách děti.....



29.srpna

Děri se začínají nudit, je potřeba vymyslet novou, neokoukanou zábavu.
Třeba pomoct vybírat sousedům brambory. Strašně je to bavilo a výborně se zabavily :-)
Nakonec dostaly kyblík brambor jako výslužku. Teď mluví o tom, že to jsou ty JEJICH bramory a těší se, až je budou jíst.

28.srpna

Dlouho plánovaný výlet vyšel až na samém konci prázdnin. Přitom to je tak blízko.
V perníkové chaloupce i okolí se nám všem líbilo.
Zuzka jet nechtěla, tak jsme jí vyměnili za Anežku :-) .
                                       Fotky jsou tady .


27.srpna

Dopisuju s dvoudenním zpožděním a trošku tápu v paměti.....
Dopoledne Anetka s Lukášem počítali.
S logopedkou jsme se domluvily, že s Anetkou přijdeme až v září.
Odpoledne jsme strávili klasicky. Hra, les.........

26.srpna

Od rána pršelo. Naštěstí někdo ven prostě musí. Já a pes :-) .






Po obědě sice nebylo žádné velké teplo, ale nepršelo. Takže aspoň krátky výlet do sportovního areálu - prolejzačky, minigolf, kuželky, pinec a koukání se na tenis :-)                                                          

Všem bych přála slyšet tyhle dvě komentátorky :-) . Jakoby tenis hrály denně :-))










25.srpna

Pohledem do kalendáře jsem byla jsem zkontrolovat jestli je opravdu už pětadvacátého, nějak jsem nemohla uvěřit. Ale tak jo, těch posledních pár prázdninových dnů si ještě užijeme. I když dnešní den moc bohatý na zážitky nebyl. Venku pršelo, Káje teče z nosu a nikomu se nic nechtělo. Jen Bony ven musí. Tak toho využiju aspoň ke sběru lesních plodů (a následnému okamžitému zpracování, protože je už nemáme kam dávat).

Děti si hrály - každý po svém:
Velký hrají na pokračování Dostihy a sázky, malým stačí míč :-)


A nemohla chybět Anežka. Zjišťuju, že v běžném provozu je úplně jedno jestli je dětí sedm nebo o jedno víc... 
A poslední, sedmý trpaslík už taky našel cestu domů :-)



24.srpna

Dneska míň psaní a víc fotek.

Počasí už na koupání není, bazen vypustíme. Nezezelenal :-))
Kája má parádní rýmu, jsem zvědavá, kdo bude další.

Dětem úplně stačí běhat kolem baráku, zabaví se samy. Mám pocit, že moje pozornost je- někdy víc, někdy míň- obtěžuje :-) . Dokonce už něchtějí nikam jezdit. A takoví výletníci to byly..... Ale ke kamarádce na hodinu se mnou odpoledne jely, to jo....




 Už při focení téhle fotky se mi vybavila tahle písnička od Nezmarů .


Potřebovala jsem vyzkoušet foťák ve funkci makro :-) .



23.srpna

Je fajn mít někoho, kdo vyslechne a nabídne svůj pohled na věc.
Kdo nesoudí.
Někdy někoho takového najdeme tam, kde jsme to vůbec nečekali.

 Odpoledne s Veronikou v pardubickém AFI. Věděla jsem, že se tam zase ztratím. Už i do obchodních center budu chodit s GPS :-) . Ještě, že ne všechny děti jsou po mně.  Takže jsme se vrátily v pořádku domů. Nová trička-pro nás obě- byla jako bonus.


22.srpna

 Dneska jsme zpracovávali takovou malou krabičku švestek. Bylo to na 40 knedlíků, plech koláče a ještě jich je spousta v mrazáku. V zimě budou dobré, jenom vypeckovat mi je chvíli trvalo.



Venku se už včera ochladilo, děti to ale od koupání neodradilo. Jen ať si to užijou. Za chvíli uklidíme bazen, zasejeme další novou trávu a bude po srandě :-)  .

 "Malý děti" využívají toho, že se ty "velký" vrátily. Veronika je vzala na noc spát do chatky, Zuzka do lesa na ostružiny.





Večer si užíváme léta, opékáme, grilujeme, popíjíme bílé :-)
Spát jdeme až když už na sebe nevidíme.



21.srpna

První návštěva neurologie s Haničkou.
 Smíšené pocity ještě zesílily po přečtení příbalového letáku předepsaného léku. To snad radši vydržíme nespat další 3 měsíce. Nevím proč mi předepsaný lék přijde lehce mimo. Možná si jen pan doktor nechal některé informace pro sebe. Tak jako by si je možná mohli nechat výrobci léků :-) . V lékárně je stejně nemají, než přijdou, můžu o tom přemýšlet.

20.srpna

Návštěva u bio-otce a babičky.
 Dneska poprvé jsme jeli k nim na návštěvu domů. Nebylo to až tak zlé. Děti posvačily štrůdl, skoukly pohádku. Babička se už možná smířila s tím, že děti jsou u nás. Tatínek - no, ten udělá to, co řekne babička :-) . Taky dobře.Na téhle frontě možná přestáváme bojovat. Ostražití ale být nepřestaneme už nikdy.

Venku padají teplotní rekordy, je vedro, dusno....prostě pravé léto. Cesta byla úmorná (hlavně ta pěší od auta k domu a zpátky).

Dva roky

 Je to dlouhá doba? Asi jak na co. Přesně takhle dlouho jsou u nás naše "půjčené" děti. 20.srpna 2010 jsme si po asi 3 návštěvách v KÚ přivezly domů tři děti. Nevěděli jsme  čeho se bojí, co mají rádi. Nevěděli jsme že Hanička hystericky probrečí každé mytí vlasů, že Lukáš nerespektuje nic a nikoho, že Anetka jen tak mluvit nezačne. S sebou si přivezli pár triček a spoustu problémů. Přesto do naší rodiny zapadly až překvapivě snadno. Připadá mi, že jsou u nás snad odjakživa, že nikdy nebyly jinde. Ale byly a musí s tím žít. Nemají to jednoduché. Mít dvě mámy, dva táty ..... Občas si vzpomenout na to, co bylo. Někdy až mrazí. Pořád v sobě mají strach. Ze svých biologických rodičů. Z policajtů. Z toho, že je vrátíme zpátky. Snažíme se je ujišťovat, že se nic nezmění (a my v to doufáme při každém doručeném dopisu s modrým pruhem).
 Jako pěstouni bojujeme se spoustou věcí. Ale jsme dospělí a můžeme se bránit. Děti nemůžou.... a proto je to na nás.

srpen 2010:
  srpen 2012:





19.srpna

Co napsat o téhle teplé předposlední (už??) srpnové neděli....

Ráno Anetka plakala. Hodně usedavě a hodně nahlas. Klepala se, nemluvila a nikdo nevěděl co se děje. Po dlouhé době z ní vypadla věta a já jsem jenom nevěřícně zírala.
                                "Já jsem se bála, že mě na tom táboře necháš a už si mě nevezmeš."
Zrovna Anetka, která při návštěvě byla nejvíc v pohodě. Mazlila se, to jo, ale nebyla na mě nalepená jako ostatní. V pátek a v sobotu vyprávěla zážitky a hrdě ukazovala diplomy každému kdo šel kolem. Prosila, jestli za rok může jet znovu. Takže zdání někdy klame. I ona má pod tou slupkou suverénní holčičky někde trošku strachu. Brečela mi pak ještě pár minut do ramene, uklidnila se a už se zase směje. Ale my víme.....

 Program dětí byl jasný - bazen. Vylepšili jsme ho k dokonalosti skluzavkou.Nadšení je veliké, i když voda -na můj vkus-zase tak moc teplá není.


Jonáš odjel k babičce. V plánu má strávit tam tři dny. Ale známe to jeho plánování....

Při procházce se psy se dají třeba trhat ostružiny. Je jich spousta zralých, a ještě větší spousta nezralých. Litrová konvička je záležitostí chvilky. V plánu byl koláč. Ale - opustilo nás těleso v troubě, takže skončily v mrazáku. V zimě budou dobrý.






18.srpna

S příslibem budoucích teplých dnů jsme napustili bazen. Začínáme odpočítávat kolik dní vydrží voda průhledná :-) . Nakonec tedy zase takové vedro nebylo, ale když už bylo napuštěno...... A voda taky byla studená :-) . Vešly se všechny děti . dokonce i sousedovic.
V sedm hodin se děti navečeřely a hned usnuly.



17.srpna

Tak a jsou doma. Táborníci mrňaví :-) . Přijeli spokojení, špinaví a plní zážitků, které budou vyprávět několik dalších týdnů). Pozornost jsme budili tedy už u příjezdu autobusu. Já jsem na Lukášův řev byla připravená, ostatní ne. Ještě jsem stihla vyděšeným vedoucím vysvětlit, že on to tak má. Po příjezdu hlasité mamiiiiii, přilepí se na mě a UÁÁÁÁÁÁÁÁ. Ty emoce (stesk, strach, těžko říct co všechno) někdy musí ven. Jen by si to mohl nechat na doma :-) . Ale zmrzlina to zachránila.
Někteří rodiče se na mě koukali dost podezíravě. Až po chvíli jsem pochopila, že každý rodič bere JEDEN kufr, já čtyři + spacáky + několik igelitek (s těmi jsme neodjížděli, ale děti se dušovaly, že jsou jejich). Ani jsem nikomu nevysvětlovala, že to všechno je fakt naše.

Po vysypání kufrů je mi jasný, že dno prádelního koše jsem nadlouho viděla naposledy.

Tématem táborových her byla trilogie Slunce, seno....ty hry bych chtěla vidět :-).

 Při večerním grilování jsme měli návštevu, nějak se nám tady množí ....návštěvnice :-)