Ráno Anetka plakala. Hodně usedavě a hodně nahlas. Klepala se, nemluvila a nikdo nevěděl co se děje. Po dlouhé době z ní vypadla věta a já jsem jenom nevěřícně zírala.
"Já jsem se bála, že mě na tom táboře necháš a už si mě nevezmeš."
Zrovna Anetka, která při návštěvě byla nejvíc v pohodě. Mazlila se, to jo, ale nebyla na mě nalepená jako ostatní. V pátek a v sobotu vyprávěla zážitky a hrdě ukazovala diplomy každému kdo šel kolem. Prosila, jestli za rok může jet znovu. Takže zdání někdy klame. I ona má pod tou slupkou suverénní holčičky někde trošku strachu. Brečela mi pak ještě pár minut do ramene, uklidnila se a už se zase směje. Ale my víme.....
Program dětí byl jasný - bazen. Vylepšili jsme ho k dokonalosti skluzavkou.Nadšení je veliké, i když voda -na můj vkus-zase tak moc teplá není.
Jonáš odjel k babičce. V plánu má strávit tam tři dny. Ale známe to jeho plánování....
Při procházce se psy se dají třeba trhat ostružiny. Je jich spousta zralých, a ještě větší spousta nezralých. Litrová konvička je záležitostí chvilky. V plánu byl koláč. Ale - opustilo nás těleso v troubě, takže skončily v mrazáku. V zimě budou dobrý.
Žádné komentáře:
Okomentovat