Dva roky

 Je to dlouhá doba? Asi jak na co. Přesně takhle dlouho jsou u nás naše "půjčené" děti. 20.srpna 2010 jsme si po asi 3 návštěvách v KÚ přivezly domů tři děti. Nevěděli jsme  čeho se bojí, co mají rádi. Nevěděli jsme že Hanička hystericky probrečí každé mytí vlasů, že Lukáš nerespektuje nic a nikoho, že Anetka jen tak mluvit nezačne. S sebou si přivezli pár triček a spoustu problémů. Přesto do naší rodiny zapadly až překvapivě snadno. Připadá mi, že jsou u nás snad odjakživa, že nikdy nebyly jinde. Ale byly a musí s tím žít. Nemají to jednoduché. Mít dvě mámy, dva táty ..... Občas si vzpomenout na to, co bylo. Někdy až mrazí. Pořád v sobě mají strach. Ze svých biologických rodičů. Z policajtů. Z toho, že je vrátíme zpátky. Snažíme se je ujišťovat, že se nic nezmění (a my v to doufáme při každém doručeném dopisu s modrým pruhem).
 Jako pěstouni bojujeme se spoustou věcí. Ale jsme dospělí a můžeme se bránit. Děti nemůžou.... a proto je to na nás.

srpen 2010:
  srpen 2012:





Žádné komentáře: