7.září

První školní den. Ne dětí, ale můj. Po té spoustě let, kdy jsem nemusela čekat na zvuk školního zvonku, abych se mohla napít. Netušila jsem, že volně položený mobil na lavici může někoho tak moc šokovat :-) . Váhala jsem do posledního dne, ale riskla jsem to. Připadala jsem si jak ve filmu Marečku, podejte mi pero :-) .
Jsem asi fakt stará - už se to nezdá jenom mým dětem, ale i mě.
Už na střední škole jsem měla problémy tupě poslouchat a přitakávat s někým jen proto, že je to UČITEL.
Vždycky jsem měla sklony k debatám, diskuzím a pokud jsem měla pocit, že pravda je na mojí straně, byl to vždycky boj. Většinou dost nerovný....pro ten další mě to ale odradilo jen málokdy.
Musím ale přiznat, že dnešní den dopadl skoro přesně podle mých očekávání. Momentálně mám jen daleko intenzivnější pocit, že tohle já nedám.....

Jdu si někam přečíst, co to je filozofická úvaha.....abych věděla, jak má vypadat to, co mám napsat.
Nevím jak....navíc slohová cvičení nebyla nikdy mojí silnou stránkou.
Kam já jsem to vlezla.......

Ale přece se nevzdám, ne? Aspoň ne hned :-) .  Tak jdu shánět učebnice .....