Listopad

Nebyl moc čas psát- nebo nebyla chuť. Psát ani přemýšlet.
Někdy mívám pocit, že jsem divákem svého vlastního života. Nemůžu nic ovlivnit, jen se dívat......

Anetka s Lukáškem nastoupili přesně 20.11. zpátky do speciální školy. Nakolik šťastné řešení to bude, uvidíme časem. Zatím se jim tam líbí. Aspoň tak. V učení půjdou pomalu až tam, kam budou jejich síly stačit. Co se nelepší ani trošku (ve světlých chvilkách jsem schopná přiznat že je to spíš horší) je jejich samostatnost, schopnost přemýšlet, něco vymyslet - cokoliv..... V květnu byli oba na škole v přírodě, nedávno učitelka přiznala, že letos by je nevzala. Chápu jí. A možná jsem i ráda, že to není jen můj pocit. Ale pořád věřím, že se to zlepší. I když počítat s tím nemůžu. Rozhodně ne teď, kdy jsou ve speciální škole, ve speciální třídě..... Asi holt speciální děti doma máme :-) .

Soud na konci listopadu dopadl tak nějak - nijak . Odročeno na konec února. Možná je to jen dobře.

Posledního listopadu jsme dojeli pár kilometrů na sraz pěstounů - tentokrát Vysočiny. 
Dětem se líbilo divadlo, výtvarná dílna, diskotéka i řízky :-)  

A domů přišli čerti.... nejvíc se bála Hanička  - dobře ví proč.... :-)

Venku je tak, že se mi nechce se moc rozepisovat..... nemám ráda sníh..... Já vím, budou vánoce a tak....ale stejně, no.