Mám ráda východy slunce. Nikdy nikdo neví co přinese den, jak nám osud s kartama zamíchá.
Dneska jsme šli na "psí vycházku" už kolem sedmé hodiny. Já a dva psi :-) . Za celou dobu jsme nepotkali ani živáčka. Zato ptáci koncertovali ostošest. Málokdy je vidím. Nehledám je. Stačí je slyšet a vnímat. MP3 dávno nechávám doma..... S tou bych se stěží někdy uvědomila ten hukot v lipové aleji.
Mám ráda ten čas, kdy se sluníčko se ptá jestli už může a suší kapky rosy v hnízdech z pavučin. Mezi poli už je den, ale v les se teprve probouzí. Tady je noc o chvilku delší. A rosy víc..... Je vídět to, čeho si jindy nevšímám. Bramborového políčka sousedů nebo zlaté barvy obilí. Hledáček nezachytí chladný vzduch provoněný dřevem ani ptačí cvrlikání. Škoda.
Psi řádí jak zběsilí. Taky mají radost, že jsou tady. Jak jdou po asfaltce klidně a pomalu, tak v lese, skáčou a lítají.
Po dvou hodinách jsme doma, sundavám promáčené botasky, vyndavám z vlasů jehličí a chladím hmyzí štípance. A vím, že přííště půjdu zas.
Žádné komentáře:
Okomentovat